Brněnský expresionismus v poli meziválečné literatury

Počátek dvacátých let je ve znamení redefinice pojetí skutečnosti, jíž se ohlašuje nová fáze moderny, která nyní vyrůstá z krize sebe sama.  Jedním ze směrů, který prodělá tuto redefinici polemikou, ale i tvorbou, je expresionismus. Ten byl diskutován v českém kontextu už počátkem desátých let 20. století (Langer, Čapek), ve sporech se pak rodila jeho poválečná podoba (Teige, Götz, Václavek), ale teprve na počátku dvacátých let získává charakter instituce – podepřen programovými vystoupeními a souvislými tvůrčími činy. Tato institucionalizace je spojena s aktivitou brněnské Literární skupiny a časopisu Host.

V uplynulém období se literární historie a teorie, podobně jako kunsthistorie, věnovala především dominantním projevům expresionismu a stopovala jednak polemické diskuse, v nichž se formoval obsah a význam pojmu i hnutí samotného, a jednak byl prověřován expresionismus jako literárně historické označení. Nástrojem se staly analýzy vybraných literárních děl, kanonicky ovlivňujících pojetí směru, vztahy mezi národními variacemi expresionistických poetik, zkoumání obměn klíčových motivů u emblematických tvůrců či problematičnost pojmu jako takového, popřípadě vnitřní periodizace hnutí.  Stranou pozornosti nezůstala ani ozvěna expresionistické poetiky u tvůrců meziválečného období, kteří se však k programu expresionismu aktivně nehlásili.  Celkově je však třeba říci, že tyto příspěvky zatím jen naznačily možné směry pozornosti, která by směřovala jednak k ucelenějším analýzám a současně by měla ambice syntézy. Předchozí průzkumy totiž nezřídka izolovaly předmět bádání od ucelenějšího kulturního kontextu a určitého myšlenkového přesahu. Na pozadí současných snah kulturní historie o nahrazení izolovaného vnímání kulturních fenoménů novou celostností se proto máme v úmyslu vydat prostřednictvím mezinárodní a mezioborové konference k jednomu z fenoménů přelomu dvacátých let – k brněnské Literární skupině a k její realizaci expresionismu.

Zajímá nás, jak se expresionismus vztahuje v rámci literárního a uměleckého pole, ve kterém se vyskytl, k jiným směrů. Jak se proměňuje jeho podoba v souvislosti se změnami kulturního a sociálního pole. Jak se liší programový expresionismus poválečný od preexpresionistických postupů, které pronikaly do umění pod různými vlivy už od počátku 20. století. Jak se projevuje na jeho podobě činnost skupiny a jakou podobu nachází v satelitních dílech, která vznikají mimo skupinové manifesty, v prostoru, který více svádí k překračování ustalujících rámců. Za neméně důležitý považujeme vztah mezi českým a německým expresionismem (například i v souvislosti s vydavatelskou praxí Josefa Floriana, který se významně zasadil o implementaci německého a rakouského expresionismu do české kulturní mapy). Zajímají nás proto proměny a modifikace poetiky německého expresionismu v českém kontextu a vzájemné vlivy obou. Centrem rozbíhavé pozornosti by měla být činnost Literární skupiny a jejího orgánu časopisu Host v kontextu formování poválečné podoby českého expresionismu.

Prostřednictvím pojmu literární pole, který záměrně uvádíme v této výzvě, zveme k debatě, která bude vnímat literaturu jako jednu část rámce sociálního univerza, v němž plní různé role, získává náplň a smysl, a teprve se stává společenskou institucí svého druhu.


Prof. PaedDr. Vladimír Papoušek, CSc.

děkan Filozofické fakulty JČU v Českých Budějovicích

 

Doc. PhDr. Jan Wiendl, Ph.D.

ředitel Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK v Praze

 

Doc. PhDr. Zbyněk Fišer, Ph.D.

vedoucí ústavu české literatury a knihovnictví FF MU v Brně

 

dr. Berthold Franke

ředitel Goethe institutu

 

prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D.

ředitel Moravské zemské knihovny v Brně